Aktuální tematické číslo, které jako hostující editorka připravila Pavlína Morganová, je věnováno výstavám, jejich dějinám, formátu a roli, jež mají v současné kulturní produkci.
Médium výstavy je od devatenáctého století nástrojem prezentace výtvarných děl a významným prostředníkem komunikace mezi umělcem a divákem. Role výstavy v uměleckém světě posilovala po celé dvacáté století a v současnosti se stala hlavním médiem percepce, legitimizace, ale též institucionalizace výtvarného umění.
Jednotlivé texty tohoto vydání se věnují tématu ve velké šíři od zájmu o formát a roli bienálních přehlídek v šedesátých letech, o nichž zde píše Terezie Nekvindová, až po definování nového typu nezávislých organizací, které ve svém textu navrhuje Ana Bilbao. Mimo to najdeme ve dvacátém pátém Sešitu také text Pavlíny Morganové o dosud málo prozkoumaném fenoménu bytových privátních výstav sedmdesátých a osmdesátých let v Československu.
Další ze zařazených studií je text Terezy Rudolf, která se na pozadí problematiky vystavování fotografie jako takové zabývá způsoby negalerijní prezentací fotografie u nás v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Postavě kurátora jakožto spiritu agens se věnuje studie Jany Písaříkové o aktivitách Jiřího Valocha v Domě umění města Brna na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. První z plánovaných dvou tematických čísel věnovaných výstavám uzavírá překlad inspirativního textu Jana Verwoerta "Podivuhodný příběh bienálního umění".

Jazyk	česky
Rok vydání	2019
Vazba / Podoba	brožovaná