Nejlepší knihy jsou takové, které jejich autor napíše s nasazením, energií, porozuměním a obdivem k objektu svého psaní. To je případ Heleny Musilové, která v publikaci o Jiřím Valochovi splnila toto zadání vrchovatou měrou.

Jiří Valoch (1946) hrál, a svým způsobem stále hraje, na umělecké scéně střední a východní Evropy od poloviny 60. let, tedy od počátku všech svých aktivit, klíčovou roli. Vedle své vlastní výtvarné tvorby připravil stovky výstav, napsal desítky odborných textů o nejaktuálnějších výtvarných postupech a uvažováních odkazujících ke konceptuálnímu umění nebo k dílům pracujícím s jazykem geometrie. Napomáhal, v době, kdy informace zvláště mezi Východem a Západem byly omezené, spojování umělců nejen střední Evropy, ale doslova celého světa.

Tato publikace vydává zprávu o jeho širokém rozkročení a rozsáhlých aktivitách na tomto poli umění vůbec poprvé. Nikdo ještě neprozkoumal v takové míře archivní prameny, osobní archivy kolegů i přátel, nehovořil s tolika pamětníky a nezmapoval ohromující množství akcí, kontaktů, dopisů, děl a památek na ně, jako se to podařilo autorce. V neposlední řadě hovořila Helena Musilová i se samotným tvůrcem a s autory, s nimiž spolupracoval. Nevyhýbala se ani odborné literatuře věnované střední a východní Evropě. Jejím cílem bylo zmapovat jednotlivé důležité akce a způsob, jakým vznikla Valochova obsáhlá sbírka, ale také popsat mechanismy fungování společenských struktur, které určovaly a determinovaly výtvarný život a uměleckou scénu v období normalizace.

Léta 1965 a 1980 byla zvolena mezníky mezi Valochovými prvními veřejnými aktivitami spojenými s výtvarnou scénou a výstavou Současná česká kresba, kterou uspořádal v roce 1980 v Domě pánů z Kunštátu a která znamenala výrazný zlom v jeho činnosti.

Publikace vyšla původně anglicky, nyní v rozšířeném českém vydání. Bohatě ilustrováno a dokumentováno.