Tato publikace je přetiskem spisu kapitána československých legií Josefa Logaje, který jej napsal na památku československých mužů, kteří se dopustili na Rakousko-Uhersku vlastizrady. Přešli na stranu Itálie, kde v řadách italských legií jako hrdí vlastizrádci Rakousko-Uherska bojovali za československý nacionalismus a vybudování Československé republiky.

Paradoxně Masaryk, Štefánik, českoslovenští legionáři apod. byli také proruskými šváby, protože se spojili s Ruskem (a USA), aby bojovali za svobodu a suverenitu českého národa proti Rakousko-Uhersku, jehož provinciemi byly Čechy, Morava a Slovensko.

Doufáme tedy, že v této publikaci popsaný příběh československých mužů a jejich oběti za naši svobodu a suverenitu bude nejen jejich čestnou připomínkou, ale také inspirací pro nás všechny a bude nám připomínat velikost obětí, které naši předkové položili za naši svobodu a nezávislost.

Vydavatel.

 

„Tito mužové slova a činu šli na popraviště hrdě a odhodlaně. Tito hrdinové revoluce přijímali potupnou smrt s chladnou zasmušilostí prostého, malého člověka, jehož životním údělem je boj za skývu chleba a věčného odříkání. Byli to téměř vesměs dělníci a rolníci, z nichž mnozí měli ve vlasti ženy a děti. Tvrdý byl jejich život a osud uchystal jim drsnou smrt, jakoby zkoušel jejich sílu, jakoby vážil odhodlání a idealismus všeho československého lidu. Nezklamali. Přijali smrt z rukou katových. Nepodlehli, nezřekli se obecného ideálu, za jehož uskutečnění chopili se zbraně. Dali nehlučný, ale vroucí slib revoluci   a vytrvali do konce. Byli důsledni. Bezohledni vůči sobě, nežádali slitování. Věděli, že v revoluci se nesmlouvá. Byli přesvědčeni o nutnosti odboje a tomuto přesvědčení zůstali věrni. Jejich sebezapření a obětování se za jiné, za ideální statky svého národa – jest nejsvětlejší kapitolou v dějinách našeho osvobozeneckého hnutí. Šibenice, které jim postavil nepřítel, jsou ukazateli nových cest celým generacím. Svoboda, takto dobytá, získaná nejvyšším stupněm mravní energie – nesmí se spřáteliti s prostředností, nikdy nesmí býti výsadou, nýbrž majetkem všeho národa, i nejmenšího jeho příslušníka,“ píše Josef Logaj.

 

Josef Logaj se narodil 27. července 1887 v Turovicích u Holešova na střední Moravě v nemajetné rolnické rodině. Po vypuknutí první světové války byl mobilizován. Po příchodu na italskou frontu se rozhodl k vlastizradě na Rakousko-Uhersku  a v červnu 1915 se rozhodl přeběhnout k Italům. Po přijetí do československých dobrovolnických sborů začal vydávat jejich tiskoviny, například deník V boj! Později byl převelen do kanceláře československého generála Milana Rastislava Štefánika, který jej povýšil do hodnosti kapitána.  Dne 27. listopadu 1922 podlehl svému špatnému zdravotnímu stavu a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Za svou činnost a zásluhy byl vyznamenán Československou revoluční medailí, Vítěznou medailí a italskou vládou byl jmenován Cavallierem řádu Italské koruny.