Kontakt člověka s krásou vzbuzuje lásku, otevírá v duši nečekané horizonty, tušenou vertikálu, v níž se prolíná odvěké krásno s dobrem. Síla a tragická velikost života v následné katarzi znovu vyrůstá z prastarých kořenů jeho krásy. Ze vzrušení, pohrávajícího si s touto vzácnou bylinou, vyzařuje zvláštní kouzlo, kdy Prométheus dává lidem nejen oheň, ale s ním i poznání. Bohové na Olympu za to lidstvo ovšem trestají Pandorou a její skříňkou s prokletím civilizace. Život na této planetě dosud trvá, protože se z lidské mysli neztrácí naděje – naše víra, aby se z imaginace lidského citu přiblížila chvíle žití z radosti, kdy strom života plně rozkvete do své krásy.